Cvičné jízdy v Lešanech
Dne 21. 4. 2001 pořádal "4x4 ADVENTURE Club" cvičné jízdy na vlastním polygonu v Lešanech
I když počasí slibovalo nic moc, tak jsem se vydal na cvičné jízdy do Lešan, a to hned ze dvou důvodů. Za prvé ze zvědavosti a za druhé trochu zavzpomínat, neboť jsem zde strávil čtyři roky.

O tom, jaké to bylo a je v Krhanicích, se zmiňovat nebudu, ale z toho jak to tam teď vypadá (bohužel k horšímu) jsem byl tak trochu rozčarován, i když jsem to tam celé ty roky docela neměl rád.

Do Lešan jsem přijel asi s 15ti minutovým zpožděním, nějak jsem to čaově nezvládl, ale vcelku se nic moc nestalo, neboť ještě po mně, přijíždělo několik opozdilců.
Hned po příjezdu jsme se byli zaregistrovat v postaveném stanu, vedle kterého parkovala samozřejmě Ondrova "Suzinka"
Postupně se zatím aktéři celého srazu stavěli tak jak jim dovolilo místo a
byl již přítomen i přívěs se čtyřkolkami, na kterých si mohli zájemci zajezdit.
Asi tak kolem jedenácté jsme byli Petrou informováni o náplni programu a
vyzváni k seřazení - jako-by přehlídce účastněných, neboť nás bylo nad očekávání opravdu hodně - přes 25 autíček a to nejen různých značek, ale i stáří. Z "Nivušek" jsem našel jenom jednu zpřízněnou duši - Petra z Prahy
Na rozehřátí jsme se mohli projet na celkem nenáročných vymezených tratích, které byly určeny tak více méně pro začátečníky, ale i tak to bylo fajn, protože v blátíčku, o které všude na tratích nebyla nouze, si musel každý dávat velký pozor. Není to však ono "mazlavé" jako v Pihelu, ale i tak některým "autobusům" a na S+M gumách to pěkně klouzalo.
Kdo chtěl, mohl si projet menší brod, projízděl jsem ho několikrát, abych uspokojil nároky a požadavky fotografů, takže mám jen obrázky své "Nivušky", které Iva stačila pořídit.
Pro náročnější byla určena "miniexpedice", samozřejmě vedená Ondrou.

Tady jsme se seřadili
a než jsem mohl vyjet i já, tak jsem pořídil pár obrázků jak se projíždělo (i s pomocí),
konečně můžeme vyrazit, podjíždíme rozkvetlou větev trnky, dojíždíme Patrol, chvilku počkáme a sjíždíme opatrně mezi stromy ze svahu.............
a malér. Blátíčko nás tahne tam kam nechceme a před námi v rigolu visí Patrol, který se vlastní snahou a pomocí bláta dostal do bezvýchodné situace.
Po menší výpomoci však zdolal i poslední stoupání, za ním vyjíždíme i my a čekáme na dojezd posledních.
Bylo to krátké, ale fajn, mezi blízkými kmeny stromů, na které nás rozmoklý a blátivý terén stahoval, kdy přední kola byla jinde než by jsme si přáli.............. opět výhoda "Nivušek", krátká, sice lehčí, ale s originál "holinkami" nezklamala!!!
Kdo chtěl a měl zájem, mohl si zkusit i průjezd s testem na zkřížení náprav.
Nejdráždivější atrakcí bylo "hluboké brodění" které jako první absolvoval Ondra se svoji "Suzinou".
Bylo to lákadlo nejen pro ostatní, ale i pro mne, štěstí jsem však nepokoušel, nemám "šnorchl" a tak jsem měl obavy. Projeli však všichni,
včetně Petrovy "Nivušky"
Pro zkušenější měl ještě následovat průjezd "Roklí smrti", kde je fantastický sjezd - prostě jedeš, kloužeš a padáš "na hubu" v nepředstavitelném úhlu.

Toho jsem se však také nezůčastnil, protože čas, počínající se černající obloha, pár pracovních povinností a dalších150 km před sebou mne donutily se rozloučit a vyrazit na zpáteční cestu.

Jen jsme vyjeli, tak se rozpršelo, a pršelo a pršelo a pršelo. Doma jsem si zatopil v kamínkách, dal si trojitý grog a začal dělat toto povídání.

Zde je ještě jeden obrázek mojí "Nivušky" na rozloučenou.