Pihelský trial v srpnu.
Tak jsme se opět sjeli na očekávaný Pihelský trial. Počasí bylo v posledních dnech docela fajn, ale přesto jsme opět obuli „ruské holinky“ a vyrazili na cestu. Nastala však velká změna, skoro celou cestu pršelo, a tak vyhlídka na další pěkné slunné dny byla ta tam.
Na omoklém palouku již bylo živo.
Po přivítání a seznámení s programem, se hned jelo na trať, opět důmyslně postavených organizátory Českolipského Niva klubu.
No a takhle se jezdilo do oběda,
toto byla „esmeralda“
Po propršeném dopoledni jsme se šli občerstvit do hospůdky „ U 7 trpaslíků“, neboť pojízdný kuřecí bufet selhal.
Po tomto občerstvení a stále zamoklí jsme se vydali zpět, abychom znova začali zdolávat další nástrahy připravené pořadateli a snažili se překonat i opět perfektní blátíčko, které se již stačilo vytvořit.
Jak je snad i z obrázků vidět, bylo to docela hoňka, ale absolvovali všichni, celkem v pohodě, až na malý problém s poloosou, ale i to se do setmění opravilo.
I přes propršený první den vládl všude klid a mír.
Tak jsme se pokochali a jeli ubytovat opět do penzionu „U Studničků“, s tím, že se večer opět přijedeme podívat a pokecat.
K tomu však bohužel nedošlo, protože se kolem sedmé hodiny strhla taková průtrž mračen, že se nedalo dojít ani k autu, natož někam jet. Déšť potom trval asi do jedenácti, takže k slíbenému návratu již nedošlo.
Ráno vypadalo slibně, na palouku všichni přežili a přijeli jsme akorát k snídani.
Opět příprava na start
a takhle se jezdilo druhý den.
Tady je ukázka mého umění, bohužel ukázka toho, jak jsem se s Nivkou pověsil na posledním trialu na břicho a jak jsme dobojovali, nemám. Škoda, bylo by na co koukat, ale snad to poskytnou jiní, kteří měli plné ruce fotoaparátů a kamer.
No a bylo po všem, klid před vyhlášením vítězů
a vítězové.
Co na závěr? Snad nejen pro nás, opět spokojenost.