Tak jsme se zase dočkali


Závěr první sezóny Českolipského Niva Klubu nadešel.

Bylo to 2.12.2000 a opět v Pihelu na palouku, který jsme si mohli tak trochu osahat při minulém srazu. Téměř týdenní přepršky (alespoň u nás ve Vých. Čechách), daly tušit, že to nebude asi jen tak nějaká projížďka. Někteří počítali i s trochou sněhu, takže jsem Nivušku přezul do pravých ruských holinek, a v pátek k večeru jsme vyrazili. Cesta proběhla celkem bez velkých problémů a asi o půl osmé jsem se byl podívat na trati. Samozřejmě, že nikde nikdo, takže jsem se projel jen tak potmě a pro radost ve vyjetých a rozblácených kolejích, které tam již někdo projel před námi, a hned jsem pelášil do Penzionu u Studničků ve Sloupu v Čechách, což je asi 3 km za Pihelem. Tam jsme si po posledních zkušenostech opět objednali nocleh, abychom načerpali po týdenním pracovním vytížení trochu sil. Penzion známe také od posledka a moc se nám tam líbilo, takže jsme noclehy objednali předem. Všem docela doporučuji, ale objednávky se musí posílat hodně dopředu, třeba i mailikem: studnicka.jar@volny.cz protože v sezóně mají dost plno a jezdí tam také hodně němců. Pro zajímavost posílám ceník ubytování a přední stranu letáčku.
Mají také své www.volny.cz/studnicka.jar
Dali jsme si dobrou večeři, pár rumíků jako šláftruňk a kolem půlnoci jsme se odebrali do hajan. I když jsme měli na pokoji televizi, moc jsem z ní neměli :-). Ráno po vydatné snídani jsme se vydali do boje.
Na kolbiště jsme dorazili asi tak něco málo po deváté hodině. Přivítalo nás zamlžené dopoledně (ono to mlhovno nás vlastně provázelo skoro celý den) a docela již rozčvachtaný a hezky mazlavě blátivý terén. Samozřejmě, že i jinak již bylo rušno. Pár nedočkavců již dráždilo motory svých miláčků, a to nejen pro potěchu sluchu a pro jejich zahřátí, ale někteří již začali čechrat i poslední zbytky travičky, která čekala na totální zničení v bahýnku, kterého po každém přejezdu přibývalo čím dál tím víc, až nakonec vše vypadalo, jako by se jezdilo jen v oranici.
Již hned na začátku se ukázalo, že kdo nemá „špalky“, tak asi moc nepojede (- a přece se točí, i když skoro stojí).
Kolem desáté hodiny před startem ještě pár informací - leštěnky jedou tři triálky.
První přes pěknou díru, druhý na zkřížení náprav a třetí na náklon. Mezi tím jedou speciály. Esmeralda se vypouští (to má řidič neprůhledné brýle a navádí jej spolujezdec). A konečně je to tady. První start.
Přiznám se, že já sám jsem dost váhal, zda nemám vzdát první branku, protože ta byla hned ve výjezdu z oné obludné díry, vyhrabané jen tak buldozerem a plné řídké blátivé kaše. Ne že bych měl obavy jako řidič, ale přeci jen mi bylo té mé naleštěné Nivušky trochu líto. Vždyť je to leštěnka v pravém slova smyslu, ještě nezaplacená a bez jakýchkoliv úprav. Ne jako jiní borci, kteří si „leštěnku“ přivezou na přívěsu, protože i když má SPZ, tak by na silnici asi při kontrole moc neuspěli. Na poslední chvíli bylo ale rozhodnuto. Jede se! Adrenalin zapracoval a najednou byla poslední branka - za necelých 31 vteřin a bez jediného doteku. Však jsem taky vypadal.
Ostatním se vedlo střídavě, ale i tak to byla hezké pokoukání. Škoda že jsem neviděl sám sebe :-).
ARO bylo dobré.
NIVA také.
Další NIVA skoro také. Posádku tvořily dvě ženy. Nakonec vyjely.
Tohle ARO nedopadlo nejlíp. I když to ze začátku nevypadalo nejhůř,
muselo se pomáhat ručně,
pak se okouklo nepříjemné zakousnutí nárazníku do předního kola,
kterému odpomohl vedle stojící speciálek
a nakonec podal i „pomocnou ruku“ na vytažení z onoho blátivého sevření.
Po vysvobození
se zjistilo, že chybí SPZ, takže se muselo jít hledat.
Z tohoto obrázku je vidět, že to opravdu „stálo za to“. Po skončení tohoto triálku se jel druhý, který byl zaměřen na zkřížení náprav. Bohužel při pohledu na počítadlo fotoaparátu jsem zjistil, že již musím hodně šetřit. Takže žádné obrázky, ale závěr: opět dobré a zase GUMY!!!. Dost posádek muselo použít spolujezdce k tomu, aby pomohl i vlastní silou. Kombinace S+M do tohoto prostředí skutečně nejdou. I já jsem opět pochyboval. Přítelka a neteř asi tlačit nebudou. Pokud bych zakufroval vzdávám. Prestiž - neprestiž. No nakonec jsme jedni z mála netlačili. Něco jsme sice nasbírali, + na poslední brance zrcátkem což mě n...., ale co bylo to vcelku v pohodě. To už bylo kolem poledne. Pro nás leštěnkáře měla být pauza, a měli se jet speciály. Bohužel tady jsem měl trochu hlad a žízeň, takže jsem se díval od bufetu, který byl na kopci a jen jeden. Vzhledem k tomu, že nepočítal s relativně dost velkou účastí nejen posádek, ale i diváků, tak mu brzy došlo svařené víno, grog, párky v rohlíku, opékané buřty a j. Trať

No a nadešla naše poslední triálková soutěž na náklon. Z dálky to vypadalo vcelku v pohodě, ale při procházce začaly opět obavy a to dvě. Vytočení do svahu v náklonu a poslední dvě branky, mezi kterými byla docela divně vypadající díra. Prostě buď a nebo. Na čtvrtou a pátou couval skoro každý to nešlo vytočit. Pátou branku nejvíc na náklon, sejmuli všichni, to prostě nešlo, to blátíčko smetlo každého.
A poslední dvě branky? projelo se to s odřeným břichem,
a takhle se zůstalo viset.
Po mnoha pokusech nakonec pomohla lidská síla. Po tomto delším zdržení se dojelo a byl definitivní konec. Sbírání startovních lístků, sčítání, a netrpělivé očekávání výsledků. Nejdříve ocenění nejmladší posádky,
nejušpiněnější leštěnky a ženské posádky. No a na závěr vyhlášení vítězů. Jako první skončil „vodník“ a jeho Nivuška.
Druzí byli „Jardové“, kteří vedli ARO, no a třetí i k mému úžasu jsme byli my, opět s Nivuškou. Takhle vypadala po závodech.
Kdyby měla ruce, tak by mi za to trápení a bláto asi nafackovala.
Ještě jeden obrázek, opravdu již poslední. Takto se podařilo zapadnout Patrolu na výjezdové cestě.
Veškerá a usilovná pomoc všech off rouďáků o vytažení tohoto „autobusu“ byla bez efektu. Nezvládl to ani traktor, který někdo přivolal. Myslím, že nám všem ho bylo dost líto. Takhle zakufrovat by z nás nechtěl nikdo. Ani nevím jak to dopadlo, protože jsem měl před sebou ještě cestu domů, a tak ještě poslední kouknutí na rozbahněný palouk, který se již začal ztrácel v mlze a počínajícím šeru, juknutí na zadní sedadlo, zda tam ten pohár opravdu je a vyjeli jsme.